Květen je můj nejoblíbenější měsíc v roce. Konečně je teplo a venku krásně. Minulý rok jsem v tohle období vydávala článek, kde jsem byla v poli plném modrých květin. Rok uběhl jak nic a já chtěla udělat zase trochu něco jiného. A protože květiny a jaro k sobě tak moc sedí až to je nuda, tentokrát jsem fotila v parku se stébly rákosí, u kongresového centra a v obchod'áku. Prostě jsme procházely klasická místa ve městě a fotily. Chtěla jsem zachytit Hradec Králové z trochu jiného úhlu, než ho vidí ostatní. Je plný spousty zajímavých míst, stačí se jen dívat okolo sebe.
.
Nevím, kdy jsem přešla do období, že se pro mě psaní stalo těžké. Who knows. S jedním článkem se píšu dny a dny a stejně nejsem spokojená, protože věcí, které bych vám chtěla říct je hrozně moc a nějak to dát dokupy není vubec lehké, ale to je jedno. Začněme
Důvodů proč jsem nepsala blog bylo víc než dost. Od září jsem nastoupila na gympl, který je mnohem těžší než jsem si myslela. Učení 4 jazyků najednou tomu taky moc nepomahá. Potřebuju i během dne svůj klid, takže na další věci už čas nezbývá. Po 13 letech jsem přestala tancovat a neuvěřitelně mi to chybí. Tuhle prázdnotu zaplnily protančené páteční noci. (hm) Je mi 16, jsem vlastně úplně na začátku a hledám se. Na tohle období mám jednou vzpomínat, tak se ho snažím užít.
Poznala jsem nové lidi, v hodně z nich se zklamala. Snažím se v člověku vidět to lepší, protože nikdo není jenom dobrý nebo zlý. To je možná důvod, proč jsem jako malá fandila v pohádkách záporákům. Prostě jsem si neuvědomovala, že někteří jsou opravdu jen ti zlí. Cruella De Vil byla goal, jen kvůli tomu, že nosila kožichy. Chudáci dalmatini.
Poznala jsem nové lidi, v hodně z nich se zklamala. Snažím se v člověku vidět to lepší, protože nikdo není jenom dobrý nebo zlý. To je možná důvod, proč jsem jako malá fandila v pohádkách záporákům. Prostě jsem si neuvědomovala, že někteří jsou opravdu jen ti zlí. Cruella De Vil byla goal, jen kvůli tomu, že nosila kožichy. Chudáci dalmatini.
.
Teď se ale vrat'me zpátky od Disneyho. Všechno co se stalo, mě dohnalo k závěru, že každá životní zkušenost, ač je dobrá či špatná nás posouvá dál. Takže jsem za všechno ráda a prožívám nejlepší období. Dostala jsem se totiž do bodu, kdy přesně vím, co od života chci - koho v něm chci.
.
A ikdyž se moje volba povolání změní ještě tak 456564x, matiku nikdy nepochopím, a společnost se pořád bude bránit jakékoli formě nekonvence. Klidně si poslechnu Tommyho Cashe a vezmu svetr po svý babičce s pocitem, že mi to dělá radost a bude mi jedno, jestli se to někomu nebude líbit.
I wasn’t sure about the topic of my posts last time. People around me always used to say that I had a gift for writing. When I was a little girl, I had a dream in my mind. One day I would become a big fashion editor in some pretty popular magazine. In the worst case, I would live on 5th Avenue and have breakfast at Tiffany’s. The fact, Tiffany isn’t a restaurant, I realized when I was 12 – no one told me that before.
The phase with America came after that. I told myself something. I was not going to stay here and before my senior year at high school I left the Czech Republic. I didn’t care about cash/job or things like Visa or Green card. That is the beauty of our dreams. The bad things simply disappear into the shadows of beautiful things. I am not saying that having big dreams is a fault: absolutely not! I have them too. But is not good to give attention only to them and not care about the present. This moment isn’t only waiting time until our dreams come true.
This Spring, I’ve been thinking a lot. I don’t want to talk about my private life, but something has changed in it. And that has changed me. It was a really poor time for me until I met someone during vacation. Since that moment, everything makes perfect sense. All we have is now and I finally know it.
I’ve begun to flirt with Buddhism and the whole
philosophy of this religion. It has given me and idea. This day will come only
once; it will never be the same again. For this reason, we have to make the
most of it. Be happy with the little things and try to take the bad things
lightly. Everything is possible, and if your dreams are supposed to happen,
they surely will. That is the beauty of everything I would say.
jeans: Topshop
top: Topshop
shoes: Public Desire
jacket: H&M
glasses : ?
Po dlouhé době jsem byla fotit s K. a L. jako dříve. Věčně totiž nemáme čas se sejít a tak jsme společně fotily po téměř půl roce. Lokací pro focení jsem neměla přesně danou, ale už delší dobu jsem chtěla udělat něco ve stylu videoklipu od Seleny Gomez - Come & Get it. Jsme ale v ČR a tady narazit na pole plné modrých květin není úplně nejlehčí, a proto jsme musely zvolit alternativu v podobě žlutého řepkového pole. Modrý odstín jsem poté upravila počítačově.
Fotografie vyjadřují moji momentální náladu a zároveň máj jako měsíc celkově. Jsem s nimi spokojená. Já mám jinak na sobě Crop Top z Forever 21, džíny/boty z Topshopu a koženku z New Looku. Byla docela sranda chodit v platformách po poli ale ve výsledku to stálo za to. Ikdyž si kolemjdoucí museli solidně klepat na čelo. A já vlastně taky. •̀ᴗ•́
PS: Ikdyž to nevypadá, úprava fotek zabrala několik hodin. Nemohla jsem totiž dosáhnout takového odstínu modré, jaký jsem původně zamýšlela
PPS: Ale co bych pro vás neudělala ♥ˆ⌣ˆ
PS: Ikdyž to nevypadá, úprava fotek zabrala několik hodin. Nemohla jsem totiž dosáhnout takového odstínu modré, jaký jsem původně zamýšlela
PPS: Ale co bych pro vás neudělala ♥ˆ⌣ˆ
Duben patří již delší dobu k mým nejchaotičtějším měsícům v celém roce.Jsem alergička a pylová sezóna vrcholí. Néjen, že k tomu mají narozeniny 4 členové moji rodiny, ale tento rok jsem dělala ještě přijímačky. Já jsem přijatá na školu už od ledna, takže jsem si je chtěla jen zkusit. Neučila jsem se a nechávala jsem tomu volný průbeh. 22.4. jsem se dozvěděla, že jsem i na tento gympl přijatá. Bez žádných příprav ani ničeho. Život umí být někdy vážně nespravedlivý, protože PZ jsem dělala už na osmiletý a šestiletý gympl. To jsem se učila opravdu dost - nedostala jsem se. Hádám, že velkou roli musel hrát stres.
.
Ten samý den byl Majáles, kde jsme to s N. náležitě oslavily. Majáles jsme si užily na 100%. Já české-slovenské kapely a interprety zásadně neposlouchám (to radši Bowie, Smiths, Lana, Die Antwoord...)
Kšiltovkový trend neminul ani mě. Pořídila jsem si tuto černou nike a jsem z ní naprosto nadšená! Nosím ji skoro denně
Byli jste na Majálesu? Pokud ano, co se vám nejvíce líbilo/nelíbilo? ໒( ͡ᵔ ▾ ͡ᵔ )७
S K. po psychologických testech na naši budoucí školu.
shoes Zara
leather jacket ASOS
jeans H&M
bag Mango
t-shirt H&M
cap Nike
cap Nike
Posledních pár týdnů mě zasáhla neuvěřitelná nostalgie, pouštím si staré filmy, poslouchám písničky starší než já a vracím se na místa, která mě v mém životě nějak poznamenala. Dneska jsme šli s K. fotit kousek od budovy, kde jsem jako malá tříletá Natálka začala tancovat. Vztekat se, že mi to nešlo a předstírat, že mi není dobře, jen aby mě máma nechala místo tréninku doma. Hah, uteklo 12 let a já pořád tancuji, jen už ne cha-chu.
.
Toto focení bylo nejvíce spontánní a víceméně vyplynulo ze situace.
S K. jsme našly úplně úžasnou starou boudu, přímo uprostřed rušného, betonového města jsme objevily kousek klidu. Klid je něco, co já právě teď vyhledávám nejvíce. A to je mi jenom 15... nechci se vidět za pár dekád. (=^▽^=) Začala jsem dokonce běhat. Já a běhat v jedné větě, něco,čemu bych ještě v zimě nevěřila. A i přesto jsem já, absolutní sportovní antitalent, začala obden běhat do lesa. A překvapivě mě to baví. Pustím si do uší Eurythmics a jejich Sweet Dreams a všechen můj vztek dám do běhu. A že ho není zrovna málo.
.
Dneska jsem jinak oděna celá do džínoviny (kterou jak už jsem psala dříve, absolutně miluji). Na sobě mám bundu z Rings&Tings (už spíše staší kousek) a kraťasy ze Zary. Kupovala jsem je v Praze před 2 týdny a jsou úplně super, ikdyž jsou spíše kratší. Tuhle kombinace mám hrozně ráda, protože přesně tohle jsem JÁ.
PS: Za ten měsíc, co mám už tetování, jsem si na něj opravdu zvykla. Stala se z toho taková malá část mé duše, která akorát prosákla na kůži. Svého rozhodnutí absolutně nelituji. Okolí reagovalo nad moje očekávání, většině se líbí a souhlasí se mnou.!(•̀ᴗ•́)و ̑̑
Na začátku článku bych se ráda omluvila za mojí menší aktivitu na blogu, nešel mi počítač a já nechtěla vydávat nekvalitní články, to radši žádné.
Jak ale název článku zní, dnešní post je inspirovaný portlandskou hudební skupinou Chromatics, o které jsem se dozvěděla docela nedávno a zamilovala jsem si je okamžitě. Celý jejich způsob vystupování je inspirován osmdesátými lety, prostě retro jak má být! A protože jednoduchých fotek mám na blogu až až, rozhodla jsem se udělat pro dnešek trochu něco jiného. A s výsledkem jsem spokojená (/^▽^)/
PS: 27.3. jedu na World Of Dance do Belgických Antverp, což absolutně úžasný! Na WOD jsem se chtěla vždycky alespoň jet podívat a teprve zúčastnit se ho? Neuvěřitelný. Pokud by to šlo, ráda bych o tom udělala později článek. Uvidíme :)