.
Nevím, kdy jsem přešla do období, že se pro mě psaní stalo těžké. Who knows. S jedním článkem se píšu dny a dny a stejně nejsem spokojená, protože věcí, které bych vám chtěla říct je hrozně moc a nějak to dát dokupy není vubec lehké, ale to je jedno. Začněme
Důvodů proč jsem nepsala blog bylo víc než dost. Od září jsem nastoupila na gympl, který je mnohem těžší než jsem si myslela. Učení 4 jazyků najednou tomu taky moc nepomahá. Potřebuju i během dne svůj klid, takže na další věci už čas nezbývá. Po 13 letech jsem přestala tancovat a neuvěřitelně mi to chybí. Tuhle prázdnotu zaplnily protančené páteční noci. (hm) Je mi 16, jsem vlastně úplně na začátku a hledám se. Na tohle období mám jednou vzpomínat, tak se ho snažím užít.
Poznala jsem nové lidi, v hodně z nich se zklamala. Snažím se v člověku vidět to lepší, protože nikdo není jenom dobrý nebo zlý. To je možná důvod, proč jsem jako malá fandila v pohádkách záporákům. Prostě jsem si neuvědomovala, že někteří jsou opravdu jen ti zlí. Cruella De Vil byla goal, jen kvůli tomu, že nosila kožichy. Chudáci dalmatini.
.
Teď se ale vrat'me zpátky od Disneyho. Všechno co se stalo, mě dohnalo k závěru, že každá životní zkušenost, ač je dobrá či špatná nás posouvá dál. Takže jsem za všechno ráda a prožívám nejlepší období. Dostala jsem se totiž do bodu, kdy přesně vím, co od života chci - koho v něm chci.
.
A ikdyž se moje volba povolání změní ještě tak 456564x, matiku nikdy nepochopím, a společnost se pořád bude bránit jakékoli formě nekonvence. Klidně si poslechnu Tommyho Cashe a vezmu svetr po svý babičce s pocitem, že mi to dělá radost a bude mi jedno, jestli se to někomu nebude líbit.
.
