Posledních pár týdnů mě zasáhla neuvěřitelná nostalgie, pouštím si staré filmy, poslouchám písničky starší než já a vracím se na místa, která mě v mém životě nějak poznamenala. Dneska jsme šli s K. fotit kousek od budovy, kde jsem jako malá tříletá Natálka začala tancovat. Vztekat se, že mi to nešlo a předstírat, že mi není dobře, jen aby mě máma nechala místo tréninku doma. Hah, uteklo 12 let a já pořád tancuji, jen už ne cha-chu.
.
Toto focení bylo nejvíce spontánní a víceméně vyplynulo ze situace.
S K. jsme našly úplně úžasnou starou boudu, přímo uprostřed rušného, betonového města jsme objevily kousek klidu. Klid je něco, co já právě teď vyhledávám nejvíce. A to je mi jenom 15... nechci se vidět za pár dekád. (=^▽^=) Začala jsem dokonce běhat. Já a běhat v jedné větě, něco,čemu bych ještě v zimě nevěřila. A i přesto jsem já, absolutní sportovní antitalent, začala obden běhat do lesa. A překvapivě mě to baví. Pustím si do uší Eurythmics a jejich Sweet Dreams a všechen můj vztek dám do běhu. A že ho není zrovna málo.
.
Dneska jsem jinak oděna celá do džínoviny (kterou jak už jsem psala dříve, absolutně miluji). Na sobě mám bundu z Rings&Tings (už spíše staší kousek) a kraťasy ze Zary. Kupovala jsem je v Praze před 2 týdny a jsou úplně super, ikdyž jsou spíše kratší. Tuhle kombinace mám hrozně ráda, protože přesně tohle jsem JÁ.
PS: Za ten měsíc, co mám už tetování, jsem si na něj opravdu zvykla. Stala se z toho taková malá část mé duše, která akorát prosákla na kůži. Svého rozhodnutí absolutně nelituji. Okolí reagovalo nad moje očekávání, většině se líbí a souhlasí se mnou.!(•̀ᴗ•́)و ̑̑
